Latinský název: Commiphora mukul
Země původu: Indie - Rádžasthán
Guggul indický, známý též pod názvem indická myrha, bdélium nebo mokul, pochází ze stromu jednoho z mnoha známých druhů myrhovníku.
Roste převážně na území centrální Indie - v provincii Rádžasthán a od klasické myrhy se odlišuje výrazně sladší, vanilkovou vůní a lepivější konzistencí. Rádžasthánský guggul se vyznačuje prvotřídní kvalitou a perfektní, intenzivní a dlouhotrvající vůní.
Vykuřování indického Guggulu:
- očištění, osvěžení, osvobození, uvolnění, posílení, doplnění energie
- vůně Guggulu indického se při vykuřování uvolňuje postupně - nejprve voní po svěžích zelených citrusech, koření, kadidle a myrze, pozvolna se mění v balzámovitě sladkou, laskavou a smyslně orientální, s teplým vanilkovým závěrem
- odplavuje všechny stresy a starosti
- uvolňuje napětí, přetížení a bolesti hlavy
- posiluje, revitalizuje a doplňuje životní energii
- projasňuje, osvobozuje, přináší radost a potěšení
- zbavuje nočních můr a zajišťuje klidný spánek
- uzemňuje, dezinfikuje, léčí, uzdravuje - má protizánětlivé a hojivé účinky (po staletí je používán v Ajurvédě, jako součást mnoha tradičních léčebných předpisů)
- lehce afrodiziakální vůně přitahuje a posiluje lásku, smyslnost i romantiku
Guggul je planetárně spojen s Měsícem, elementem vody a znameními zvěrokruhu Býk, Panna, Rak, Štír, Ryby a Vodnář
Náš tip: Vykuřování guggulu doporučujeme všem ženám v období menstruace - výrazně ulevuje od premenstruačního syndromu. Dobře se kombinuje ve směsích s damarou, styraxem, benzoe, dračí krví, opoponaxem, růží a sandarakem.
Alternativní zbožízobraz vše
Vykuřování je tak staré jako samotné používání ohně. Již v nejranějších dobách lidé spalovali vonné dřevo, pryskyřice a rostliny, které našli ve svém okolí.
Pravděpodobně to byla z počátku náhoda. Někdo do ohně vhodil kus smolného dřeva a objevil při tom příjemné aroma a pozitivní účinky kouře. Jantar je pravděpodobně jedna z prvních vykuřovacích substancí, jež byly v době ledové přidávaný do ohnišť v jeskyních.
Jak bylo zjištěno u národů, které doposud praktikují „primitivní" způsob života, měli také první uživatelé vykuřovacích substancí ještě velmi vyvinutý a jemný čich. Byli schopni ucítit zvířata, blížící se bouři, nebezpečí či vzdálený oheň. Rozlišili dobré potraviny od jedovatých. Používali čich na čistě praktické účely.
Poté následovalo používání rostlin k rituálním, magickým a náboženským účelům. Bylo součástí každodenního života předtím, než se vykuřování poprvé rozvinulo v kultuře. Byly nalezeny asi 60 000 let staré hroby neandrtálců, kteří byli pohřbeni spolu s květinami a bylinami, zjevně proto, aby jim byla usnadněna cesta na onen svět.
Lidé si tedy již před mnoho tisíci lety byli vědomi, že různým rostlinám jsou vlastní jiné účinky. A tak začaly být tyto rostliny používány k rozličným účelům: jako stimulační, omamné a léčivé prostředky, jako obětiny, jako most do světa bohů a též pro kosmetické účely. Je potěšující, že staré kultury zcela nezávisle na sobě učinily podobné objevy a zkušenosti s účinky jednotlivých rostlin.
Šamani a léčitelé po celém světě věděli o tom, že určitá pryskyřice a byliny způsobují změny vědomí. Pomocí hořícího dřeva, pryskyřic a rostlin se odesílala poselství ve formě proseb, vzývání a zaklínadel. Byly to první vědomé činy cílené k léčebným, magickým a náboženským účelům. K ovlivnění lidských osudů, dosažení zdraví, blahobytu a štěstí.
Doklady o rozvinuté kultuře, v níž se praktikovalo vykuřování a která kvetla v době asi 7200 let před naším letopočtem byly nalezeny ve Skandinávii: malé kusy kuřidla ve formě koláčků, které při spalování šířili vůni aromatických pryskyřic. O několik tisíciletí později už byla praxe vykuřování neodmyslitelně spjata s náboženským a kulturním životem antických civilizací.