Praktická měděná lžíce slouží k jemnému a přesnému dávkování všech druhů vykuřovadel a jejich umístění na rozpálený uhlík nebo sítko v kadidelnici.
S její pomocí můžete z uhlíku snadno odstraňovat i dohořelé zbytky vykuřovadel a doplnit nové.
- usnadňuje jemnou práci
- chrání vás před popálením
- z kvalitní a vysoce odolné mědi
Měď je dobře známá jako elektrický vodič a navíc je pro tělo důležitým stopovým prvkem. Již od starověku se měď využívala pro povzbuzení léčby a předcházení nemocem. Důvodem se zdá být schopnost mědi vyrovnat tělesnou polaritu a tím odstranit energetickou nerovnováhu těla. V Ajurvédském systému léčení se dodnes používá k vaření a servírování pokrmů měděné nádobí. Egypťané považovali měď za posvátnou a věřili, že dodává magickou moc tomu, kdo má měděný předmět u sebe. Považuje se za ochranný kov (proti zlým duchům, na cestách a proti uhranutí), přitahuje hojnost a prosperitu, odstraňuje negativní energie.
Měď se může postupem času působením atmosférické vlhkosti pokrýt měděnkou, tedy lehce nazelenalou barvou. Lžíci pak snadno vyčistíte pastou ze stejného dílu soli a vinného octa, necháte zaschnout, vyleštíte suchým hadříkem a opláchnete.
Udělejte si z každé vteřiny vašeho vykuřovacího rituálu posvátný obřad.
Alternativní zboží
Vykuřování je tak staré jako samotné používání ohně. Již v nejranějších dobách lidé spalovali vonné dřevo, pryskyřice a rostliny, které našli ve svém okolí.
Pravděpodobně to byla z počátku náhoda. Někdo do ohně vhodil kus smolného dřeva a objevil při tom příjemné aroma a pozitivní účinky kouře. Jantar je pravděpodobně jedna z prvních vykuřovacích substancí, jež byly v době ledové přidávaný do ohnišť v jeskyních.
Jak bylo zjištěno u národů, které doposud praktikují „primitivní" způsob života, měli také první uživatelé vykuřovacích substancí ještě velmi vyvinutý a jemný čich. Byli schopni ucítit zvířata, blížící se bouři, nebezpečí či vzdálený oheň. Rozlišili dobré potraviny od jedovatých. Používali čich na čistě praktické účely.
Poté následovalo používání rostlin k rituálním, magickým a náboženským účelům. Bylo součástí každodenního života předtím, než se vykuřování poprvé rozvinulo v kultuře. Byly nalezeny asi 60 000 let staré hroby neandrtálců, kteří byli pohřbeni spolu s květinami a bylinami, zjevně proto, aby jim byla usnadněna cesta na onen svět.
Lidé si tedy již před mnoho tisíci lety byli vědomi, že různým rostlinám jsou vlastní jiné účinky. A tak začaly být tyto rostliny používány k rozličným účelům: jako stimulační, omamné a léčivé prostředky, jako obětiny, jako most do světa bohů a též pro kosmetické účely. Je potěšující, že staré kultury zcela nezávisle na sobě učinily podobné objevy a zkušenosti s účinky jednotlivých rostlin.
Šamani a léčitelé po celém světě věděli o tom, že určitá pryskyřice a byliny způsobují změny vědomí. Pomocí hořícího dřeva, pryskyřic a rostlin se odesílala poselství ve formě proseb, vzývání a zaklínadel. Byly to první vědomé činy cílené k léčebným, magickým a náboženským účelům. K ovlivnění lidských osudů, dosažení zdraví, blahobytu a štěstí.
Doklady o rozvinuté kultuře, v níž se praktikovalo vykuřování a která kvetla v době asi 7200 let před naším letopočtem byly nalezeny ve Skandinávii: malé kusy kuřidla ve formě koláčků, které při spalování šířili vůni aromatických pryskyřic. O několik tisíciletí později už byla praxe vykuřování neodmyslitelně spjata s náboženským a kulturním životem antických civilizací.